Závěť vs Deskriptiva

pátek, února 06, 2015

„A tak jsem čekala do čtyř do rána, než se mi spustila volná registrace. Já totiž nikdy nemůžu mít nějaký rozumný čas, jako má většina lidí. Třeba třicet minut, nebo čtyřicet nebo tak. Ne já mám vždy přes dvě stě minut. Dobře, jednou jedinkrát jsem měla čtyřicet a to byla určitě náhoda.“ Stěžuji si L. v šalině.  „Tak to je dobrý“ zhodnotí ironicky situaci. „Ale to není to nejhorší. Měla jsem mít na deskripci vyučujícího, co zadává asi sedmdesát úkolů. No to by mě asi kleplo! Normálně jsem z toho byla tak vyklepaná, že jsem div nezačala sepisovat závěť…“

Pravda se má ovšem tak, že jsem ji sepisovat začala.
Chci si jít lehnout, ale nejde to. Čekám tedy na tu šílenou hodinu ranní, kdy se mi otevře registrace. Ve 3:30 se přihlašuji na webovky. S vypětím všech sil čekám do 3:58 na otevření registrace. Když se tak konečně stane, zjišťuji:
  • Matematika přednášky, zabrané. Zapisuji alespoň cvika.
  • Statika kromě jednoho cvičení, které mi naštěstí vyhovuje zcela zabraná. Na přednáškách je ale místa habaděj. Super, zapsáno.
  • Deskriptiva?
    Důkladně zkoumám cvičení. To je opravdu volno jen u něj? A opravdu v době, kdy mám přednášku z hydrotechniky? No to snad ne?
    Váhavě zaškrtávám pondělní cvičení u známého tyrana. Nezbývá mi nic jiného, než se modlit. S přednáškami si nemusím dělat starosti. Jsou nacpané do posledního fleku.

S vytřeštěnýma očima a hrůzou z budoucnosti se odhlašuji, vypínám notebook a jdu spát. Vlastně si říkám, jestli mi to strašení za to vůbec stálo.



Spánek nestojí za nic. Ve snech mě děsí známé: „Musíte to chápat. Skládáte jednotlivé úlohy na sebe…“. Brrr! Probouzím se zpocená, vyděšená, ale překvapivě čilá.
Zapomínám na snídani. Místo ní okamžitě žhavím počítač a sleduji stav volných míst. Vypadá to beznadějně!
Po hodině klikání na F5 a pravidelné kontrole to vzdávám. Snídám, uklízím a s přestávkami sleduji další díl Temného případu. Zajisté nemusím prozrazovat, co dělám o přestávkách. Ano, sleduji stav volných míst na cvičení z deskriptivy.
Před obědem se smiřuji s nejhorším. Strávím semestr se sedmdesáti úkoly, které mi bude neustále vracet. Bude na mě řvát, proč to neumím a jak to, že to nechápu. A budu umět jen jediný předmět, ten jeho. Na zkoušku pak půjdu s výsměchem, protože bude zajisté lehčí, než všechny jeho úkoly. Bude mě to strašit ve snech po zbytek mého života. Zblázním se z toho!
A nebo mě po pár cvičeních odradí a já to vzdám.



Beru si papír a zapisuji si úkoly, které chci stihnout, než se zblázním:

  • Stát se známou bloggerkou.
    No to by ty moje bláboly ale musel někdo číst.
  • Nechat si udělat pěkné fotky, které si rodiče budou moci vystavit v nové obývacím pokoji.
    A všem říkat, to je naše dcera. Ta co se zbláznila z deskriptivy.
  • Udělat si nehty.
    Protože do rakve nechci jít s nehty obrostlými kůžičkou a už vůbec ne bez laku na nehty. Copak jste neviděli ani jeden díl Pretty Little Liars?
  • Jít na rande s …
    Sni dál holka.
  • Přečíst: Všechno co se dá!
    Především knihy, které mi již nějakou dobu leží ladem a skladem v knihovně.
  • Moderovat pořad v rádiu.
    Blábolit o hudbě a vymýšlet srandičky. No to by mi šlo.
  • Pomazlit se svojí kočkou.
    Miláčku můj huňatej, ty mi budeš tak chybět.
  • Přestěhovat se na byt.
    Když už jsem zaplatila tu kauci.

Mohla bych pokračovat dál a dál. Ale znáte to. Buď vás zrovna nic nenapadá anebo plácáte hlouposti. 

Vydávám se na nákup. Jsem smířená s tím, co mě čeká.
Užívám si poslední paprsky slunce, protože až začne semestr, budu trávit celé dny na zadku s pravítkem. Jo a jehlou z kružítka brzy někomu vypíchnu oko! Chahá!
Po návratu z nákupu náhodou nakouknu na web. A co se nestalo? Uvolnilo se místo jinde! S tlukotem srdce se odhlašuji a přihlašuji na jiné cvičení! Úspěšně!
Ono to vyšlo! Nestrávím semestr zalezlá jak kancelářská myš! Budu možná i žít.

Ale tu „závěť“, tu si pro jistotu nechám. On totiž jeden nikdy neví.


PS: A co vy a škola? Zažíváte také podobné nervy? ;)



You Might Also Like

1 komentářů

  1. Páni, opravdu zajímavý článek o škole. Četla jsem ho jak se říká ,,na jeden nádech" určitě budeš mít štěstí a budeš žít i jinak, než jen s jehlou na kružítku. Zvládneš to, semestr skončí, zvládneš zkouškové období a budeš mít (až do září?) klid.

    Já si stěžuji na 3 ročník na OA, že jsem hekticky vytížená, ale očividně kdybych byla na VŠ, tak nežiju :D Mě to účetnictví, matematika a mnoho dalších předmětů tak nebaví a ještě pomyšlení, že příští rok maturuji? Prostě hnus. :)) Nebaví mě to, hlava mi praská snad ve všech švech. :)) Ale ty se usměj a měj krásný den :)

    http://petralife.blog.cz

    OdpovědětVymazat

Popular Posts

Like us on Facebook

Flickr Images

Subscribe