Impressiarium

Výjimečně čekám s kamarádkou na výtah, protože plazit se po fakultních schodech z prvního patra do čtvrtého hned v pondělí ráno, je přeci jen poněkud děs. Po krátké chvíli, ne po obvyklých deseti minutách, výtah konečně zastaví. Není sice prázdný ale společností chlapce a slečny se příliš nezabýváme. Přistoupíme do toho „prostorného“ výtahu, který má být údajně pro šest osob. Avšak realita je jiná.

Nevím, jaký chytrák si myslí, že by se tam šest lidí někdy vešlo. Vždyť i čtyři lidi mají co dělat, aby se vzájemně neumačkali k smrti! A opravdu to není tím, že bych byla objemná. Se svými 160 cm a cca 60 kilogramy si připadám v normě. Dobře, zhubnout bych mohla, ale pochybuji, že by to nějak výrazně zvýšilo kapacitu výtahu.

A ta stojíme a vzájemně si dýcháme vzduch v tom stísněném prostoru, když se ti dva najednou začnou bavit.
On: „Já tam tak nechci. To bude zase semestr!“
Ona: „Nemluv mi. Nevím koho budeme mít na ….“

Z rozhovoru pochopím, že chodí do druháku.

On: „Slyšela jsi už tu novinku?“
Ona: „Jako?“
On: „Šimon má holku.“
Ona: „Počkej, to už tady jednou bylo ne? A pak vlastně žádnou neměl, protože neexistovala.“

Začínají mi cukat koutky.

On: „Ne tentokrát fakt existuje!“

Neudržím se a prohodím směrem ke své kamarádce.

Já: „Vidíš, nejsi jediná kdo má neexistujícího partnera.“
Kamarádka: „Ani mi to nepřipomínej!“

Kluk se na nás překvapivě podívá.

On: (smích) „Není vám hloupý poslouchat cizí rozhovory?“
Kamarádka: „Ne, jsou zajímavý.“
Já: „A ono jde v tomhle pidi výtahu něco neposlouchat?“

Co vy a poslouchání cizí konverzace ve výtahu?

PS:Jelikož a protože mám podobných zážitků mraky, určitě se časem můžete těšit na další veselé historky. Snad jste rádi ;)