Chodit na doučování z angličtiny do knihkupectví, se v poslední
době jeví jako velmi nebezpečný obchod. Zvláště, pokud patříte mezi lidi, kteří
cítí vůni knížek již z dálky a nechají se jí magicky přitahovat. A tak
jsem v polovině ledna, když jsem hledala vhodný dárek k narozeninám pro
svého tatínka (Nakonec jsem vybrala neodolatelný kalendář s fotografiemi F1,
který bych si nejraději nechala sama. No ale nenechala jsem si ho. Nejsem
sobec! Jen někdy…) odcházela nejen s dárkem ale i s knihou : Poslední
noc v Chateau Marmont.
Vtipné je, že mě knížka zaujala již před Vánoci, kdy jsme s kamarádkou
Petrou každá hledala něco nového ke čtení. Prohlížela jsem ji, obracela ze
všech stran a přemýšlela, zdali za těch 299 Kč opravdu stojí. A rozhodla jsem
se. Nestála!
Místo ní se mnou tehdy odešla, neméně zajímavá a neméně obsáhlá kniha, Počkám na tebe.
Místo ní se mnou tehdy odešla, neméně zajímavá a neméně obsáhlá kniha, Počkám na tebe.
Na knížky, mám něco jako instinkt. Málokdy se zklamu v prvním
dojmu. Předem vím, jestli ta kniha bude dobrá nebo špatná. Jestli se mi bude
dobře číst nebo se do čtení budu muset nutit. Ale především, se nikdy nezklamu
v investici.
Nebylo tedy překvapením, že jsem ji v lednu našla za
skvělých 69 Kč (Ano později jsem zjistila, že na Knihcentru ji měli za 49 Kč,
ale no co) a jak se dalo očekávat, musela se mnou.
(česká obálka)
Další text poukazuje na děj knihy a mé názory. Pokud si nechcete kazit překvapení, raději dál nečtěte.